SÍLA LIDSKÉHO DOTEKU
Člověk, podobně jako i jiní tvorové, s kterými sdílíme tuto planetu má životní potřebu se sdružovat s jinými jedinci svého rodu - jeden ze základních pudů daný přírodou. Bytostně potřebuje být součástí společenství,jež mu poskytuje možnost ochrany a obživy…ale také domov, přátele, rodinu, být s někým blízkým, sdílet své starosti i radosti,k někomu se přitulit, pohladit a být pohlazen, nebýt na své životní pouti sám, cítit že je buňkou jednoho celku.
A v dnešní hektické době? Žijeme v obrovské, technikou vybavené společnosti, kde jsme sice obklopeni dalšími lidmi, ale přesto se cítíme sami. Dav kolem nás se zdá anonymní,jakoby cizí a někdy marně hledáme tu svou životní potřebu – k někomu se přitulit, pohladit a být pohlazen, o někoho se opřít, hledáme trochu lásky jako člověk… mezi lidmi.
A z nedostatku této prosté lidské empatie a lásky někdy strádáme, dochází k citové vyprahlosti a dostavují se psychosomatické potíže. Když je duše nemocná,onemocní i tělo.Někdy nám prostě chybí předávání lidské lásky, síla lidského doteku (přístupu)- human touch,jak říkají Angličané.
Přiznejme – jak často toužíme aby nás někdo vzal za ruku,obejmul kolem ramen, podíval se do očí a řekl: „Nejsi tady sám/a, jsem tu s Tebou“.Potřebujeme se o někoho opřít když jsme "dole" A empaticky pomůžeme,když jsme "nahoře"...Aby to bylo přijímání i dávání, symbióza, obousměrná dálnice, kde vše proudí rovnoměrně oběma směry.
Pak není na jedné straně přebytek a na druhé nedostatek. A ta dálnice vede k harmonii,která může být docela blízko :)
Rich.